Slavoj Podolí - SK Aritma  1:0 (1:0)

V dalším zápase s výše postaveným týmem v tabulce jsme chtěli přerušit sérii nešťastných proher. Se stejným soupeřem jsme na podzim remizovali 0:0, takže bylo jasné, že ani teď moc gólů nepadne. Řekli jsme si, že doma jsme silnější, nemusíme se bát nikoho. I přes to, že Aritmu ze známých důvodů posílilo 6 hráčů ročníku 2005 z Ukrajiny a nám chybělo hned 9 (!) hráčů.

Od prvních minut bylo jasné, jakým způsobem bude soupeř hrát. Dlouhé nákopy na urostlé útočníky a velký tlak v našem vápně. Ale tomu jsme se dokázali rychle přizpůsobit, naši obránci skvěle zastavovali vysoké míče, záloha se často úspěšně snažila získat odražené míče. Soupeře jsme do ničeho nepouštěli, sami zkoušeli rychlými útoky pozlobit nepříliš pevnou obranu hostů. A to se gólově povedlo hned ve 13. minutě. Honza poslal míč na levou stranu, v souboji Antona se stoperem propadl až k Davidovi, ten si prvním dotykem dal přesně do pohybu a situace tváří tvář gólmanovi řešit umí – 1:0. Hra se moc nezměnila, hosté moc kreativní nebyli a hráli to stejné, což jsme většinou dokázali ubránit. Soupeř si do poločasu vytvořil dvě velké šance, jednu střelu zastavilo břevno a druhou skvělým reflexem Omar. My jsme hrozili nejvíce ze standartních situací, ale do vyložené gólové šance jsme se nedostali.

Druhý poločas soupeř začal snahou hrát více kombinačně, ale naše rozestavení se třemi středními záložníky jim nedovolovalo téměř se dostat na dostřel Omarovi branky. Čím víc hostům ubíhal čas na vyrovnání, tím více byli nervóznější, přicházeli časté fauly a chyby v obraně. Jeden z takových zákroků odnesl Vojta nepříjemným zraněním, díky kterému už si nezahraje zbývající dva zápasy. Naše protiútoky začínaly být čím dál nebezpečnější, ale bohužel naše řešení v takových situacích bylo dnes strašně zbrklé a nepřesné. Zbytečně jsme nechávali hosty v naději na vyrovnání, kdyby to bylo 10 minut před koncem 5:0, nemohl by se nikdo divit. Takhle jsme vítězství museli hájit do poslední vteřiny, naštěstí jsme hostům nic vážného nedovolili, a to ani z několika rohových kopů v závěru zápasu. Pak už mohla propuknout radost podolského týmu i našich věrných fanoušků a konečně byla děkovačka vítězná.

Dubeč i Újezd jsme herně přehrávali, ale byly z toho pouze prohry. Dnes to herně žádné gala představení nebylo, ale i vzhledem k absencím jsme zvolili jinou taktiku a ukázali jinou herní tvář. Vždycky je fajn umět hrát různým způsobem, dnes to bylo především o srdíčku, bojovnosti a obrovské vůli vyhrát. Kluci si už vítězství zasloužili a dnes tomu šli všichni naproti a nechali na hřišti vše.

Díky skvělým fanouškům  a Vojtovi přejeme brzké uzdravení