FA Praha - Slavoj Podolí  1:2 (0:1)

Opět jako loni jsme si mohli užít krásný trávník ve střížkovském areálu. Mám pocit, že v hlavách hráčů stále byla loňská výhra se stejným soupeřem. Jako bychom si už před zápasem mysleli, že když jsme soupeře porazili loni, tak letos to půjde samo…

Pravdou je, že jsme začali aktivně, hra se odehrávala převážně na polovině domácích. Ti však pečlivě bránili a do vyložených šancí nás moc nepouštěli. Moc se nám nedařila předfinální fáze, měli jsme strašně moc nepřesností a špatných řešení. Jediným světlým okamžikem prvního poločasu byl ve 14. minutě průnik Davida po levé straně, kdy se svým typickým způsobem prodral až do vápna a jeho přihrávku před branku dokázal Dino dostat za záda dobře chytajícího gólmana domácích – 1:0 pro Podolí. Trošku jsme prostřídali hráče, ztratili tím herní převahu a domácí začali cítit, že se s námi dá hrát vyrovnaně. Hra se přesunula do středu hřiště, kde se bojovalo o každý míč. Domácí hrozili hlavně z rychlých brejků, které jsme naštěstí dokázali vždy včas zastavit. Do poločasu jsme měli ještě jednu tutovou šanci, ale Adam nedokázal gólmana překonat ani z malého vápna.

Druhý poločas moc změn nepřinesl. Obě mužstva sváděla boj o střed hřiště, moc koukatelný fotbal to nebyl, vyložených šancí na obou stranách bylo pramálo. 14. minuta byla pro nás šťastná i ve druhé části. Jáchym poslal míč na útočníky, Adam se s trochou štěstí dostal za záda obránců, tváří tvář gólmanovi vyřešil situaci tentokráte mazácky a poslal nás do dvoubrankového vedení. Dalších 15 minut jsme měli převahu, ale góly nám tam dneska prostě nepadaly. A tak 8 minut před koncem, místo abychom už vedli nějakým větším rozdílem, domácím vyšel jeden z brejků a rázem to bylo jen o gól – 1:2 z pohledu domácích. Posledních deset minut už to bylo jen o tom, abychom neudělali nějakou zbytečnou chybu, což se naštěstí podařilo. Naopak rozhodnout mohl Dino z trestného kopu, ale gólman domácích jeho střelu dokázal vytlačit na roh.

Dnes spíš ubojovaná výhra než kvalitní výkon. V útoku nám sice chyběla Kristianova dravost, ale i tak určitě máme větší útočnou kvalitu, než jsme dnes předvedli. Naopak, v obranné činnosti jsme určitě nepropadli. Soupeř měl za celý zápas víceméně jednu, dvě vyložené šance, ze kterých jednu prostě proměnil. Taková výhra je někdy cennější než vyhrát velkým rozdílem. Herně se nám nedařilo, ale bojovností a vůlí vyhrát jsme to dokázali zvládnout. Prostě každý zápas i soupeř je jiný a aspoň nás to vrátí zpátky na zem. Takový výkon by nám v příštím zápase určitě nestačil, na Kavčí Hory přijedou Stodůlky, které zatím neztratily ani bod.