Čechie Uhříněves - Slavoj Podolí 3:3 (1:1)

Sestava: Deinskein, Dvořák - Nováček, Tomsa,  Liška - Šrámek, Keraghel, Toman, Štros, Ojrzynski - Gottwald, Mandzyuk, Chrz

Po dlouhých týdnech bez zápasového vytížení jsme se konečně dočkali. Soupeřem nám byl tým hrající pražský Přebor, tedy o soutěž výš než my. Bohužel strašně moc omluvenek znamenalo, že jsme prakticky měli jednoho hráče na střídání, a to ještě někteří borci kvůli zdravotním problémům v týdnu netrénovali a zápas odehráli se sebezapřením.

Vzhledem k užšímu hřišti jsme zvolili netradičně hru na tři obránce a s defenzivním středním záložníkem (teď je populární říkat s klasickou šestkou ). Zápas jsme nezačali vůbec špatně, po úvodním oťukávání jsme se dostali kombinací k vápnu domácích, Šíma krásně našel rozběhnutého Dina a toho obránce dokázal zastavit jen za cenu faulu – penalta. Míč si na puňtík postavil Kristy, sice ne moc umístěnou, ale aspoň prudkou střelou překonal gólmana a načal tak své střelecké představení - 0:1 z pohledu domácích. Za další chvíli jsme mohli vést o dva góly, Kristy se prodral po pravé straně, poslal míč na vápno volnému Omarovi, který pohotově zakončil, bohužel těsně vedle. Domácí možná měli opticky navrch, ale jejich útočné snažení končilo maximálně u našeho vápna, kde jsme dokázali většinou vše vyřešit. My jsme spoléhali na naše útočníky, kraje zálohy měli spousty práce s bráněním a tentokráte nestíhali doplňovat útočné akce. Když už vypadalo, že se do poločasu nic nestane, po zbytečném rohu a závaru před naší branou jsme nechali domácí zblízka zakončit. David v bráně sice ještě dokázal střelu vyrazit, ale na dorážku už byl bezmocný – 1:1.

Vzhledem k tomu, že domácí střídali 4 hráče a my téměř nikoho, postupem času se hra ve druhém poločasu přenesla na naší obrannou polovinu. Tlak uhříněvských nám bral hodně sil a do útoku jsme neměli sílu toho moc předvést. Ještě, že máme silný útok, dvojice Dino, Kristy (ve spolupráci s Tomášem) dál alespoň občas zaměstnávala obranu domácích. Domácí se ujali vedení po hezké hlavičce z rohu, kdy jsme zbytečně nechali útočníka hlavičkovat zcela samotného na hranici malého vápna – 2:1. My jsme se dostali do pár pološancí, ale k vyrovnání to nevedlo. Pět minut před koncem to vypadalo, že domácí definitivně rozhodli zápas. S krásnou střelou na zadní tyč nemohl Pepa v bráně nic dělat – 3:1. Ovšem hned z rozehrání jsme poslali dlouhý míč k vápnu domácích, ti ho trošku neobratně posunuli pouze ke Kristianovi, ten neváhal a z velké dálky pěknou střelou překonal překvapeného gólmana domácích – 3:2. Zbývaly 4 minuty a podolští opět ukázali, jaké mají srdíčko. Minutu před koncem vyslal Mersi Dina po levé straně, ten se probil do vápna a jeho přihrávka se dostala na hranici vápna k Omarovi. I když to vypadalo, že by měl zkusit zakončit, Omy si všiml lépe postaveného Kristiho, posunul mu míč a Kristy z jedničky dovršil svůj hattrick a rozjásal podolský kotel – 3:3 !!

Musím kluky pochválit. Že po dvou měsících bez fotbalu a třech trénincích dokážou odehrát celý a fyzicky náročný zápas s přeborovým a starším týmem bez střídání – to klobouček dolů. Na gólmany toho dnes moc nešlo, něco chytili, za góly nemohli. Obrana si vedla velmi dobře a hlavně jistě, Lukáš s Jáchymem přidali i kvalitní rozehrávku. Lišák, to je kapitola sama pro sebe - důrazný, skvěle čte hru a ten klid na míči…. roste nám z něj velká opora. Bohužel nám chyběli všichni krajní záložníci, tak jsme museli improvizovat, ale Kuba i Mersi své posty zvládli dobře, na hranici svých možností. Střed zálohy Omy, Šíma, Adam opět museli svádět spousty těžkých soubojů, i přesto dokázali několikrát rozehrát pěkné útočné akce. Útok to dnes měl strašně těžký, většinou osamocený boj dvou mužů proti bránící přesile. I tak se dokázali několikrát prosadit do šancí a naštěstí Kristian měl dnes svůj střelecký den.

Díky všem, především je fajn, že jsme se opět mohli takhle společně ve zdraví sejít…