AC Sparta - Slavoj Podolí  0:3 (0:1)

Sestava: David (6), Toman (6), Keraghel (6), Gottwald (6), Vorel (6), Tomsa (6), Hrubec (6), Mohammed (6), Nelinka (6), Obrtel (6), Imramovský (6), Orjzynski (6), Liška (6)

Náročný týden s dvěma tréninky a celodenním turnajem měl vrchol v sobotu, čekal nás důležitý zápas se sparťanským týmem děvčat, která nás jako jediná v probíhající soutěži dokázala na podzim porazit. Pokud jsme chtěli dál zůstat ve hře o celkové vítězství, museli jsme nutně brát tři body. První dobrá zpráva byla, že zápas byl schopný odchytat (i přes velké sebezapření) David, za což mu velký dík.

Od začátku se hrálo v obrovském tempu, oba týmy si nedarovaly ani metr hřiště zadarmo, na nic nebyl čas, odehrávala se spousta důrazných osobních soubojů. Bohužel hned po minutě musel odstoupit ze zápasu jeden z pilířů obrany Lišák, opět se ozvaly bolesti zad. Netrvalo dlouho a stejně jako na podzim jsme šli rychle do vedení. Ve 4. minutě si svůj gólový účet otevřel Dino a poslal nás do vedení – 0:1 z pohledu domácích. Holky vzápětí odpověděly střelou do břevna. Celý zbytek prvního poločasu se bojovalo o každý míč, fyzicky náročný úsek hry jsme zvládali o něco lépe my. Měli jsme častěji míč na kopačkách, ale holky nám nenechávaly klid na pořádné zakončení. K naší bráně se soupeřky dostávaly velmi obtížně, jejich akce jsme většinou dokázali zastavit včas a David toho moc řešit nemusel. Poločas tak skončil naším jednogólovým vedením, stejně jako na podzim.

Naštěstí žádné dejavú se nekonalo. V prvním zápase dokázaly holky během pěti minut druhého poločasu dát tři góly. Dnes jsme však byli lépe připraveni a nic takového jsme nepřipustili. Naopak jsme přidali druhý gól, když Mersi pohotově přiklepl hlavou Dinovi a ten zblízka neměl problém trefit do sítě. Bohužel pro ofsajd tento gól nakonec nebyl uznán. Dále jsme tedy hájili jednogólový náskok. Děvčatům však v tak náročném boji docházely síly rychleji než nám a postupem času se už na naši polovinu dostávala čím dál méně. Naopak na druhé straně přibývaly gólové šance, ale co my všechno nedáme….  V 56. minutě se opět opakovala spolupráce Mersi – Dino. Prvně jmenovaný vybojoval míč na hranici vápna, posunul na Dina a ten konečně poslal náš tým do uklidňujícího vedení – 0:2. Holkám už nezbývaly morální síly se zápasem něco udělat, a tak gólová tečka zbyla opět na Dina, když po pěkné přihrávce od Davida M. završil svůj dnešní hattrick – 0:3.

Nebyl to nějaký nádherný fotbal plný pěkných akcí, na to si oba týmy nenechaly vůbec čas. Jak už to v takových vyrovnaných zápasech bývá, byl to neskutečně urputný boj o každý metr hřiště. Obrovský obdiv holkám, jakým způsobem vydržely tak fyzicky náročné souboje zvládat. Ale především velká pochvala našim borcům. Už v kabině bylo cítit, že to není obyčejný soupeř, každý si uvědomoval důležitost zápasu. Žádný strach, jen lehká nervozita, ale především touha po výhře a víra v celý tým, že to zvládneme. Dnes především musíme pochválit obrannou činnost. Tím nemyslím jen obránce Honzu, Jáchyma, Jonyho a Nelinku, kteří zahráli velmi zodpovědně, důrazně, a hlavně bez zbytečných chyb. Ale do bránění se dnes zapojovali i krajní záložníci Luďa, David, Mersi a Hrubinho. Nebyli líní na krok, pomáhali obráncům a když to šlo, podporovali útočné akce. Střední záložníci dnes podstoupili neskutečný počet osobních soubojů, oba odehráli výborné utkání, velká pochvala pro Šímu i Omiho. No a Dino v útoku – bil se srdnatě a tři góly navrch – útočník, jak má být.

Je radost se na kluky dívat, jak herně i týmově rostou, od podzimu udělali obrovský pokrok. Už vědí, že zvládnout se dá vše, když budeme makat jeden za druhýho a hrát pro tým, ne jen na sebe. Věří jeden druhému, a to nás dělá čím dál silnější. Kluci díky , ale jedeme dál, další krůček jsme udělali, ale několik jich ještě zbývá, takže v pondělí zase do „práce“.

Samozřejmě poděkování i rodičům a fanouškům, máme nejlepší „kotel“ v Praze a děkovačky po zápase nás nikdy neomrzí