Slavoj Podolí - Sokol Kolovraty  3:2

Sestava: Deinstein (4), Nováček (4), Dvořák (4), Tomsa (5), Hrubec (6), Janikovič (5), Mohammed (5), Toman (5), Keraghel (4), Orjzynski (5), Heneberk (5), Gottwald (4), Šrámek (4), Liška (4)

K dalšímu přátelskému utkání na velké hřiště jsme si pozvali stejně starého soupeře z Kolovrat. Nám se sešlo hned osm (!) omluvenek, ale díky širokému kádru i tak bylo připraveno čtrnáct hráčů. Hrálo se 2 x 35 minut míčem č. 5.

V trošku poslepované sestavě jsme se od začátku snažili hrát kombinačně, což jsme od kluků chtěli. I když ne všechny přihrávky se povedly, hra se nám dařila lépe než v minulém utkání. Především jsme však důrazným pressinkem nutili soupeře k chybám už na jeho polovině. Největší naše šance prvního poločasu se zrodila právě po důsledném napadání rozehrávky hostí. Dino dostal pod tlak kolovratského gólmana, ten ve zmatku nepřesně odkopl přímo k Lišákovi, který okamžitě zakončoval do odkryté brány, ale trefil pouze tyč. Odražený míč od tyče ještě mohl dostat do sítě Mersi, ale míč netrefil přesně a střela šla nad branku. Skóre tak otevřeli hosté. Po naší zbytečné ztrátě míče na útočné polovině se jim povedl rychlý brejk a podél vybíhajícího Davida dostali míč do sítě – 0:1. V prvním poločase jsme nedokázali dostat míč na rozběhnuté hráče za obranu, proto jsme museli procházet přes zhuštěnou obranu hostí, a to se nám moc nedařilo.

Do druhého poločasu jsme nastoupili s Lukášem v bráně a s odhodláním se zápasem ještě něco udělat. Začali jsme být silnější na míči, dokázali ho udržet i pod tlakem a naše převaha se začala projevovat i ve větším počtu našich šancí. Vyrovnání přinesla hezká akce z levé strany. Šíma přihrál Dinovi, ten vysunul na levé straně Davida H. a jeho perfektní střílený centr napříč malým vápnem neměl na zadní tyči David M. problém uklidit do sítě – 1:1. Hosté se na naši polovinu už dostávali jen zřídka, bohužel z jedné z mála šancí jsme nechali útočníka otočit se na velkém vápně a v klidu vystřelit – 1:2. Podolský tým se však nevzdal. Stále více jsme tlačili kolovratské před jejich vápno, nutili je k chybám a čím dál víc jsme byli nebezpečnější. Oživení na posledních patnáct minut přinesl Nelinka na pravé záloze. Několikrát se pokoušel odcentrovat, vybojoval dva rohové kopy a pak se sám začal dostávat do šancí. Nejprve utekl všem obráncům, už byl uvnitř vápna, ale těsně před střelou si míč levou nohou ukopl. Pak se ocitl v 1000% šanci, kdy opět výborný centr z levé strany od Davida H. nedokázal dostat do sítě, když asi metr od brány nasměroval míč nad břevno. Ani to nás nezlomilo a pět minut před koncem jsme dokázali vyrovnat. K Šímovi se dostal odražený míč, poslal ho krásně mezi beky na Nelinku a ten svoje předchozí zaváhání napravil, když z těžké pozice prostřelil gólmana hostí – 2:2. Skoro všichni už se spokojili s remízou, ale ne tak Mersi. Dostal míč na středu hřiště, obešel dva obránce, protáhl se do vápna, a i pod tlakem dokázal usměrnit míč k tyči – 3:2.

I přes neúčast několika opor ostatní dokázali, že je dokážou plnohodnotně nahradit. A to je pro nás velmi příjemné zjištění, navíc konkurence v týmu je vždy ku prospěchu. I když jsme dnes hráče točili na různých postech, nikdo neměl problém se hned na hřišti zorientovat a hrát přesně to, co bylo potřeba. Tentokráte už nám míč č. 5 nedělal takový problém jako s Vršovicemi, ale stále s ním neumíme dát delší přihrávku, i když se o to snažíme. Ale to je pochopitelné, zatím stále trénujeme se čtyřkou. Celkově to musím zhodnotit jako zatím náš nejlepší výkon na velkém hřišti. Takže díky kluci, ale jedeme dál, stále se máme v čem zlepšovat. 

Poděkování i rodičům, kteří přišli fandit i v tak nevlídném počasí, a i jejich povzbuzování hnalo kluky za vítězstvím. Speciální poděkování Mirkovi a Blažejovi za velkou pomoc při úklidu sněhu ze hřiště.