Slavoj Podolí - Sokol Bílá Hora  10:1 (3:1)

Sestava: Dvořák (6), Tomsa (6), Toman (6), Keraghel (6), Gottwald (6), Domínek (6), Mandzyuk (6), Orjzynski (6), Imramovský (6), Heneberk (6), Hrubec (6), Chrz (6)

Ještě ve středu po poháru jsme přemýšleli, kdo se nám nevejde do nominace. Během dvou dnů se nám sestava sesypala jako domeček z karet a byli jsme rádi, že jsme se sešli aspoň ve dvanácti lidech. A to ještě Pepa obětavě přijel chytat, i když stále mu nebylo úplně dobře. Za krásného počasí jsme tak šli do boje sice s menším počtem hráčů, ale s o to větší vůlí zápas zvládnout.

První šanci měli hosté, ale dobře vyběhnutého gólmana Pepu hráč hostí přeloboval pouze mimo branku. My jsme odpověděli první hezkou akcí, ale Kristian se teprve zastřeloval a trefil pouze levou tyč. Gólostroj se nám rozběhnul od 13. minuty, to Šíma krásně vyslal opět Kristiana do samostatného úniku, ten si tentokráte pro jistotu položil i gólmana a v klidu poslal míč do prázdné branky – 1:0. Hned o tři minuty později napřáhl za vápnem Omy, gólman jeho střelu pouze vyrazil před sebe a pohotový Dino dorazil do sítě – 2:0. Dál se valil jeden útok za druhým na hostující bránu, ale našim řešením vždy chybělo více přesnosti nebo lepší nápad. I tak jsme do poločasu přidali ještě jeden gól v 28. minutě. Tomáš se rychle uvolnil ve vápně a soupeř ho dokázal zastavit pouze faulem, takže penalta. K té se postavil Kristian a s přehledem umístil k tyči – 3:0. Jedinou kaňkou první půle byla situace ze 33. minuty, kdy jsme nedokázali pokrýt dlouhý míč za obranu, a i když Pepa vyběhnul daleko ze své branky, svůj souboj s útočníkem prohrál a ten už měl před sebou prázdnou branku – 3:1. A to ještě Pepa souboj odnesl dost bolestivě naraženými žebry, ale odmítnul střídání a jako správný tvrďák zápas dochytal.

První minuty druhého poločasu patřili opticky hostům, které gól do kabiny hodně namotivoval. Ale vše jsme měli pod kontrolou a k Pepovi jsme je už za celý druhý poločas nepustili. Hned po čtyřech minutách jsme jim opět vzali vítr z plachet, na roh si krásně naskočil Mersi a hlavou zvýšil na 4:1. Od této chvíle bylo na hřišti pouze jedno mužstvo a to podolské. Soupeř už vůbec nestíhal s námi běhat, kluci si užívali volnějšího prostoru a předváděli hezké kombinační akce. A přidávali i góly. 41. minuta a Kristian završuje hattrick – 5:1. 42. minuta, Šíma nádhernou kolmicí vyšle Dina a ten s přehledem skóruje – 6:1. 46. minuta, Hrubinho důrazným napadáním vybojuje míč a uklidí kolem gólmana do sítě – 7:1. A to stále ještě nebylo vše. V 50. minutě Tomáš zkušeně sťuknul míč na velké vápno proti noze Šímovi a ten levou nádherně uklidil k tyči – 8:1. Čtvrtý gól Kristianovi vypracoval Dino načasovanou kolmicí a tváři tvář gólmanovi neměl takový střelec jakým je Kristi žádný problém – 9:1. Pavel si přál dvouciferné skóre, to mu nakonec v předposlední minutě splnilo duo Kristian – Tomáš. Prvně jmenovaný předložil podél celého malého vápna přesně Tomášovi do běhu a ten v nelehké pozici trefil z první přesně k tyči – 10:1.

Než jsem začal psát dnešní reportáž, přečetl jsem si tu z minulého roku se stejným soupeřem. To jsme byli psychicky i herně hodně dole. Začínali jsme na velkém hřišti, nestačili rychlostně ani fyzicky soupeřům, dostávali plno gólů. Až teď sklízíme ovoce za to, že jsme to loni nevzdali a drželi se naší cesty, i když se nedařilo.

Přiznám se, že v každém zápase stále hledám nedostatky, abychom se dál zlepšovali, ale dneska opět chyby zastínila chuť bojovat, hrát, střílet góly – a to mám rád. Strašně mě baví, jak kluci hrají furt naplno, ať je jakákoliv minuta nebo skóre. Nikdy nemáme dost, chceme dávat góly, ale přitom to není tak, že každý si chce dát gól a hraje na sebe. Naopak, někdy to až přeháníme, jak ještě hledáme spoluhráče, aby i on si dal gól. Za dnešní výkon tedy pochvala , ale zůstáváme nohama na zemi, stále jsme na začátku dlouhé cesty. Hlavně se držte zdraví, ať příště nemusíme hrát třeba v osmi lidech.