Slavoj Podolí - Union Strašnice  0:0 

Sestava: David (7), Toman (7), Keraghel (7), Gottwald (7), Liška (7), Vorel (7), Tomsa (7), Imramovský (7), Orjzynski (7), Mohammed (7), Šrámek (7), Nelinka (7), Hrubec (7), Obrtel (7), Štros (7), Pepa (7), Nováček (7), Chrz (7)

Konečně došlo na zápas, na který jsme čekali pět měsíců. Po podzimní části bylo všem jasné, že dnes se rozhodne o vítězi celé soutěže. Jarní částí prošly oba týmy bez ztráty bodu, tím pádem nám na Union jeden bod scházel. Motivaci jsme měli o to jednodušší, brali jsme jen výhru, nic jiného nás nezajímalo. Hodinu po poledni slunce pálilo o stošest, pro hráče nic příjemného.

Od prvních minut bylo jasné, kdo chce hrát a kdo pouze bránit výsledek. Vlétli jsme do zápasu velkým náporem a ten v podstatě vydržel celý poločas. První gól si málem hosté vstřelili sami, míč odražený od obránce zastavilo břevno. O chvíli později se ocitl Dino sám před gólmanem, ale ten včasným vyběhnutím gólu zabránil. První roh a krásná Honzova hlavička těsně nad. Potom útok z pravé strany, následný centr do vápna, Kuba však zblízka nedokázal míč dostat do sítě. Útok za útokem se hrnul na hostující bránu, ale vždy nám chybělo kousek štěstíčka nebo lepší řešení. Hosté spoléhali na dlouhé nákopy na svého útočníka, toho jsme však do šance pustili pouze jednou, a to ho vychytal David. Jinak se hosté k zakončení, i díky obětavosti našich borců, vůbec nedostávali.

Druhý poločas už jsme bohužel na kvalitní první poločas navázat nedokázali. Kombinace vázla, přibývalo nepřesností. I tak jsme hosty zamkli na jejich polovině, ale do šancí jsme se prokousávali horko těžko. Krásnou střelou z velké dálky se prezentoval Adam, gólman hostí si s ní se štěstím poradil. Hosté už se vůbec netajili tím, že jim odkopy a bezbranková remíza stačí. Začali kouskovat hru, zdržovat při střídání, trenér hostí neustále pořvával na rozhodčího, což tempu hry neprospívalo a nám se přestalo dařit. Posledních patnáct minut už to byla z naší strany úplná křeč, čím víc jsme chtěli, tím to bylo horší. Kluci dřeli nadoraz, síly v obrovském vedru však rychle ubývaly a čas se krátil. Bohužel nepomohlo ani stažení hry na dva obránce, pak dokonce na jednoho, dneska i kdybychom hráli celý den, gól prostě nedáme.

Fotbal je prostě někdy nespravedlivý. Bohužel se nehraje na pěkné akce, ale na góly a ty jsme dnes dát nedokázali (poprvé v sezóně). Malou útěchou nám mohla být pochvala pana rozhodčího, že se mu naše hra líbila a zasloužili jsme si vyhrát. Nedá se nic dělat, zůstáváme o bod druzí, jen zázrak v posledním kole nás ještě může vrátit do hry o titul. I tak jsem na kluky hrdý, dnes všem musím dát sedm bodů, protože takhle se hraje a bojuje v podolském dresu (dávám body i Lukášovi, Tomášovi a Pepovi, protože oceňuji, že byli s námi). Díky všem borci. 

Samotnou kapitolou je náš „kotel“. Vaše neutuchající fandění bylo velkým hnacím motorem. Vy jste rozhodně byli vítězi v souboji se soupeřovými rodiči a opět musím zopakovat – máme nejlepší fanoušky v Praze. Díky moc, děkovačka byla skvělá, i když se to nepovedlo, jste úžasní¨

Zbývá posledních čtrnáct dní, půjdeme si je užít už bez nervů, včetně turnaje a zápasem s rodiči.