Slavoj Podolí - Slavoj Suchdol  1:1 (0:0)

Sestava: Obrtel, Tomsa, Toman, Orjzynski, Hrubec, Štros, Liška, Gottwald, Dvořák, Keraghel, Imramovský, Rubinos

Již počtvrté jsme nastupovali na domácím hřišti, tentokrát k nám zavítal tým, který doposud neztratil ani bod při skóre 70:4. Tým Slavoje Suchdol byl složen kompletně z hráčů ročníku 2005, ale věkový rozdíl nás netrápí tolik jako dříve, už několikrát jsme si dokázali, že i proti takovým soupeřům můžeme hrát vyrovnaný zápas.

Oproti předchozím zápasům jsme zvolili jiné rozestavení, s defenzivním záložníkem a pouze s jedním útočníkem. Od začátku zápasu to byl boj o každý míč, souboje byly důrazné na obou stranách. Nechyběly emoce jak na hřišti, tak mezi oběma lavičkami. Válka o střed hřiště vedla k tomu, že se do šancí nedostával ani jeden tým, případně vše vyřešili gólmani a pozorná obrana. Poločasové skóre se nikam neposunulo, ale průběh rozhodně nudný nebyl.

Vstup do druhého poločasu vyšel lépe soupeři, když ve 47. minutě využili jedno z mála našich otevřených okýnek v defenzívě a útočník hostí sám před gólmanem nedal Pepovi šanci zakročit – 0:1. Podolské bojovníky to však nezlomilo, naopak. Vrátili jsme se k standartnímu rozestavení, dali na hrot dva útočníky a rázem jsme suchdolské začali přehrávat a zbývajících 30 minut jsme byli herně lepší. Hosté už se více méně snažili výsledek ubránit, ale to jim naštěstí nepovedlo. V 59. minutě Lišák chytře obstřelil vysokého gólmana, ale míč skončil jen na levé tyči branky hostí. Než však podolští hráči a fanoušci stačili zklamaně vydechnout, pozorný a rychle reagující Dino poslal míč tam, kde jsme ho chtěli všichni vidět – 1:1! Euforie nás hnala za vítězstvím, suchdolští, kteří doposud procházeli všemi zápasy jako nůž máslem, se najednou báli o výsledek, jen bránili a zdržovali, jak se dalo. Další pološance jsme již proměnit nedokázali, takže remízový výsledek již na světelné tabuli zůstal.

Divácky určitě zajímavý zápas, kterému nechybělo nic. Góly, fauly, tvrdé souboje, emoce, strkanice, karty… s přihlédnutím na šance obou týmů je remíza asi spravedlivá. Jsem rád, že jsme dokázali uhájit domácí neporazitelnost a všem dokázali, že na Kavčí Hory se vyhrávat nejezdí, ať jsi lídr soutěže nebo kdokoliv jiný.

Dnes se mi to hodnotí celkem jednoduše. Celý tým šel za vítězstvím, všichni odehráli maximum, nikdo nic nevypustil, nikdo neuhnul z tvrdých soubojů. Chyby, které jsme udělali, napravil jiný spoluhráč. Dost ran v soubojích jsme schytali, dost jich i rozdali. Dokázali jsme se zastat jeden druhého i při strkanicích, prostě jasný vzkaz všem soupeřům: MY jsme Podolí, jeden tým, vyhráváme i prohráváme společně a rozhodně se nikoho nebojíme.

Díky kluci, i když se nevyhrálo, jsme na vás pyšní  Samozřejmě díky i věrným fanouškům