Slavoj Podolí - SK Zbraslav  1:2 (0:2)

Sestava: Dvořák (4),  Obrtel (5), Tomsa (4), Janikovič (4), Liška (5), Imramovský (4),Toman (5), Keraghel (4),Heneberk (4), Gottwald (5), Kristian (4), Deinkstein (4), Nováček (4), Štros (4), Šrámek (4), Domínek (4), Hrubec (5), Orjzynski (4)

Netradičně v úterý nás na domácí půdě čekala generálka na mistrovské utkání, pohárový zápas se soupeřem ze Zbraslavi. Věděli jsme, že to bude úplně jiné utkání než v neděli, kdy proti nám (pro mě trošku nepochopitelně) poslaly Vršovice komplet přeborové 2005. Už i únava ze soustředění se začíná pomalu vytrácet, takže jsme doufali, že konečně předvedeme výkon, na který máme.

Po prvních oťukávacích minutách jsme bohužel v 10. a 17. minutě udělaly chyby ve středu hřiště a samostatné uniky hostujících útočníků skončily gólem. První poločas se ještě stále objevovaly návyky z malého hřiště – pomalé přihrávky, kombinace nakrátko, žádný rychlejší přechod do útoku. Naše akce končily na hranici velkého vápna, kde jsme naráželi na přehuštěný prostor a kde nebyla možnost kamkoliv přihrát ani pořádně vystřelit. I tak jsme se dostali do několika šancí, ale míč si cestu do sítě nenašel. Vzadu jsme přeci jen dokázali zbraslavské lépe eliminovat, a tak se poločasové skóre už nezměnilo – 0:2.

O přestávce jsme klukům vysvětlili, co je potřeba změnit a jakým způsobem chceme odehrát zbytek zápasu. Kluci si jako vždy nechali poradit a druhý poločas už byl o něčem jiném. Důrazným pressinkem jsme drželi hosty na jejich polovině a získávali míče rychle zpět na svoje kopačky. Při přechodu do útoku už jsme lépe dokázali dát míč do běhu křídlům a útočníkům a s tím samozřejmě začaly přicházet gólové šance. Finální část nám však vůbec nevycházela. Buď jsme zvolili špatné řešení nebo nepřesně zakončili. Když už se střela vešla mezi dvě tyče, byla buď pomalá nebo nás vychytal hostující gólman. S přibývajícím časem se náš tlak stupňoval, hosté se dostali pouze k dvěma brejkovým situacím, které však naštěstí gólem neskočily. Po mnoha tutových šancích, kdy je až neuvěřitelné, co nedokážeme proměnit, se tři minuty před koncem míč šťastně odrazil od Davida do sítě, a ještě jsme vykřesali naději aspoň na remízu. Ve zbývajících pár minutách jsme sice dokázali soupeře zatlačit do velkého vápna, ale když Omy z malého vápna trefil pouze bezmocně ležícího gólmana, byl to poslední náš zmar v tomto zápase.

Myslím, že zápas splnil svůj účel. Vyzkoušeli jsme si zápas se soupeřem, kterého potkáme i v mistrovských zápasech a víme, že na něj herně máme. Škoda prvního poločasu, ten nám protekl mezi prsty, ale snad už ty chyby v obraně nás pro příště poučí. Co se týká druhého poločasu, byla vidět obrovská chuť s výsledkem ještě něco udělat, síla a bojovnost nám rozhodně nechyběla. Soupeř posledních dvacet minut už šlapal vodu, rezignoval na jakoukoliv hru a jen bránil svůj náskok. Kdybychom proměnili aspoň polovinu svých velkých šancí, mohli jsme vyhrát rozdílem pěti, šesti gólů. Snad jsme si to schovali na mistráky 

Takže středa, čtvrtek na plac, máme co zlepšovat a v sobotu hurá na Lhotku, čeká nás zajímavé derby s Tempem….