Slovan Bohnice - Slavoj Podolí  0:4 (0:0)

Sestava: Dvořák (5), Tomsa (5), Toman (4), Keraghel (4), Gottwald (6), Mandzyuk (5), Orjzynski (5), Imramovský (5), Hrubec (4), Štros (4), Domínek (4), Šrámek (4), Liška (5), Chrz (4), Obrtel (4)

Všichni asi máme v živé paměti loňský zápas se stejným soupeřem na stejném hřišti. Malá UMT, až nenávistná atmosféra od rodičů i trenérů soupeře, tenkrát nás domácí porazili 5:1. Moc dobře jsme věděli, že dnes to nebude jiné….

Od prvních minut se vše naplnilo. Malý prostor nahrával domácím, fotbal se nedal hrát, neustále to byl boj o každý míč. Bohničtí měli jednoduchou taktiku – vše nakopávat co nejdál na naši polovinu. My jsme se buď snažili hrát fotbal, ale to většinou nebylo kudy přihrát, nebo jsme míče hráli co nejrychleji od nohy, což většinou vedlo k nepřesnostem a k dalším osobním soubojům. Většina prvního poločasu se tak odehrávala mezi vápny, míč furt ve vzduchu a spousta boje o jeho získání. Domácí nás ohrozili víceméně jen jednou, vše zachránil skvělým vyběhnutím Pepa. My jsme měli dvě tutovky, které připravil Kristian. Využil své rychlosti, utekl obráncům po pravé straně a dvakrát naservíroval krásně před branku Omarovi. Ten bohužel ani jedno zakončení nedokázal nasměrovat mezi tyče. První poločas nám tak protekl mezi prsty a domácí měli stále o co hrát.

Do druhého poločasu jsme potřebovali něco změnit. Pokud jsme chtěli dát nějaké góly, museli jsme upustit od snahy hrát kombinačně a zkusit to zjednodušit delšími míči na naše rychlé útočníky. Jako klíčové se nakonec ukázalo prohození postů Šími a Lišáka. Lišák ve středu zálohy dokázal dát míče rychleji, a hlavně přesněji na nabíhající hráče, byl také u prvního důležitého gólu. Hned po pěti minutách druhé části vysunul bojovníka Dina, který krásně načasoval náběh z vlastní poloviny. Dino s dvěma obránci na zádech ustál snad tři nedovolené ataky zezadu, dokázal v plné rychlosti obejít i gólmana a pečlivě uklidit míč do prázdné brány – 0:1 z pohledu domácích. Už dlouho jsem neviděl takovou radost z gólu jak u hráčů, tak i diváků a trenérů. Domácím docházeli fyzické síly a gól jim začal ubírat i ty morální. A to Dino ještě neskončil, v 52. minutě opět dokázal prostřelit dobře chytajícího gólmana Bohnic - 0:2 a uklidnil tak podolský tým, který začínal mít zápas pod kontrolou. Během dalších sedmi minut jsme domácí zlomili úplně. Nejprve opět Lišák našel mezi obránci rozběhnutého Omara a ten napravil své zaváhání z prvního poločasu – 0:3. Poslední gól si vybojoval Mersi, nebyl líný sledovat míč, i když se zdálo, že ho sebere gólman. Tomu ale vypadl z rukou a Mersi ho v pohodě dopravil do sítě – 0:4. Posledních deset minut jsme tak mohli prostřídat, nechat odpočinou klíčové hráče a dohrát už trošku v klidu, i když některé zákroky frustrovaných hráčů Bohnic byly občas za hranou.

Dnes to byla spíš válka než fotbal. Až přemotivovaní domácí to hráli na hranici žlutých karet, mladý rozhodčí se však v tomto zápase plácal a nepomohlo mu ani to, když na něj domácí realizační tým neustále pokřikoval. Paradoxně tak jedinou žlutou dostal Omar, který si už nechtěl nechat vše líbit a oplácel soupeři po jednom z mnoha neodpískaných faulů. Každá naše dosavadní výhra zdá se trošku jiná. Několikrát jsme vyhráli pěknou kombinační hrou, někdy jsme to zlomili bojovností, když nám to herně moc nešlo. Dnes to bylo doslova vyválčené vítězství se spoustou šrámů, spálenin od UMT a okopaných kotníků. Jsem na kluky hrdý, že i z fotbalového pojetí dokážeme přepnout do „vikingského“ boje, když to jinak nejde. Díky kluci, máte bojovné podolské sdrčíko 

Díky i našim věrným a neúnavným fanouškům. Je fajn vidět tolik podolských šál pohromadě, i vy jste nám dodávali sílu tenhle zápas uválčit 

Omarův gól v krátkém videu:  https://youtu.be/IXQ7wH1MdcY